Karel Frankl (Frankel), ruský legionář. Pocházel ze známé zpěvácké rodiny Franklů, kteří v 19. stol. zakládali jedny z prvních šantánů a byli obecně známou kulturní rodinou s přesahy do mnoha žánrů (hudba, divadlo, herectví atd.). Známý je především tvůrce kupletů F. J. Frankl. Původním povoláním byl Karel Frankl malíř pokojů. Do ruských legií přeběhl z rakouské armády v bitvě u Tarnopole (předtím než byl převelen na východní frontu žádal o vstup do francouzské cizinecké legie). V Rusku působil u 6. roty 5. střeleckého pluku T. G. Masaryka, poté rovněž působil u zvěrolékařské nemocnice 3. střelecké divise jako desátník. Bojoval již v bitvě u Zborova, kde byl raněn. Z Ruska vyjel do vlasti z Vladivostoku na lodi America, která přistála v Terstu. Na této lodi se do Čech dostal také jeden z medvědů přivezených legionáři. V pozůstalosti je zachován humorný článek z novin, kde je zachycena příhoda o zmíněném medvědu Míšovi. Součástí pozůstalosti je soubor fotografií, portrétů, vlastnoručních vzpomínek na válku, nejrůznějších dokumentů a tiskovin z meziválečného období či vlastnoruční skica mapy (pravděpodobně Podkarpatské Rusi). Pozůstalost přinesl vnuk, Petr Kohoutek. || Ruské Legie, Frankl, Vladivostok, medvěd Míša

4 fotografie s Janem Zahradníkem v Rakouské uniformě a uniformě italských legií. || Jan Zahradník, narozený v Lánech u Nové Paky, ukončil v roce 1912 obchodní akademii v Hořicích v Podkrkonoší. Byl bratrem Josefa (Henryho) Zahradníka, a strýčkem paní Hany Kujanové. Zachovalo se po něm několik fotografií: podobizna, skupinová fotografie v uniformě rakousko-uherské armády a skupinové fotografie v uniformě italských bezpečnostních sborů.

Legionářská čepice || Václav Radil, dědeček Stanislava Breie (narozen 11. 11. 1930). Byl příslušníkem ruské legie u 8. čs. střeleckého pluku, u 8. roty. Narodil se v Jitkově a žil tam. Vyučen tkalcem. Ženil se ve 29 letech. Když odešel na frontu, měl už doma dvě malé děti. Byl odveden do rakouské armády, českým vojákům údajně velení nevěřilo. Čeští kluci prý hodně drželi při sobě. V zákopech nepsaná dohoda nestřílet na Rusy, případně střílet do vzduchu. V permské oblasti, 9. 9. 1914, po útoku se schoval pod mrtvé tělo a po setmění utekl a dezertoval. Potkal kozáka na koni, který ho vzal s sebou. Jako válečný zajatec pracoval na nějakém statku, potom na Sibiři v lesích. Potom se dozvěděl o organizaci legií a vstoupil do nich zhruba na podzim 1917. Projížděl po Transibiřské magistrále, po Altaji, kolem Uralského jezera, které vlaky přejížděly přímo po pražcích, které se položily na led. Někde u čínských hranic hlídal magistrálu u řeky Ussuri. Dostal se až do Vladivostoku. Do Československa přijel na jaře 1920. Asi na konci 20. nebo ve 30. letech se živil jako lesník u rodiny Dobřenských. Asi v roce 1934 šel do důchodu. 1935 se přestěhoval do Českého Brodu, kam chodil pan Brei do školy. Za 2. světové války zakopával s dědečkem na zahradě monografii o TGM. Pan Brei ji nechal znovu převázat. Obsahuje pamětní list o službě VR v legiích.