Fotografie, zápisníky a korespondence bratrů Rudolfa a Jana Václavových || Bratři Jan a Rudolf Václavovi pocházeli z Hrotovic u Moravského Krumlova, jejich maminka Františka byla švadlena, tatínek Ignác jezdil s koňmi v zahradnictví. Sourozenci podle data narození: František, Rudolf (1893), Jan (1895), Žofie, Stanislav a Karel. Všichni byli zruční, výtvarně nadaní. Rodina byla věřící, římskokatolického vyznání. Nejstarší bratr František nenarukoval a po válce zemřel na španělskou chřipku. Rudolf Václav narukoval v roce 1915 v Brně, sloužil u dragounů. Povolávací rozkaz do války ho zastihl na cestě za prací po Rakousku a Švýcarsku. Dostal se do zajetí v Rusku ve Viatce, vrátil se až dlouho po skončení války. Zápisník, který si celou dobu psal, mu ukradli ve vlaku na zpáteční cestě z Ruska. Po válce pracoval u policie, sloužil na Podkarpatské Rusi, poté vystudoval práva v Bratislavě, velel četnictvu v Luhačovicích a poté v Brně. Měl jednu dceru a syna, který zemřel v dětském věku, dcera děti neměla. Po roce 1948 odešel z funkce a pracoval v továrně. Byl to Sokol, rád jezdil na koni, povahou byl optimista. Jan Václav narukoval v roce 1915 v Brně, sloužil v praporu polních myslivců č. 25. Byl citlivý a výtvarně nadaný, před válkou se učil v Praze na Vinohradech knihařem, podle přání rodičů měl pak převzít hospodářství. Ve válce byl víckrát lehce raněn, domů posílal na vyprání mundury plné vší. Několikrát byl doma na dovolené, jednou vzal maminku v Brně do divadla. Také těsně před koncem války byl doma, rodina ho přemlouvala, ať se schová doma a už se do války nevrací, ale vrátil se a 13. 6. 1918 byl zabit v bitvě v průsmyku Passo Tonale.