Transcription: INFORMAČNÍ   SERVIS   Č.   32 (Vydává NEZÁVISLÉ TISKOVÉ STŘEDISKO: Michal Blažek, Jan Brabec, Marie Divišová, Zuzana Dienstbierová, Jan Hrabina, Ivan Lamper, Zbyněk Petráček, Tereza Pokorná, Jan Ruml, Jan Slovák, Jaroslav Spurný, Miroslav Šimáček, Petruška Šustrová, Jáchym Topol, Martin Weiss. Středisko vzniklo 18.11 sloučením redakcí REVOLVER REVUE a SPORTU. Během dvou dn ů se k němu přidalo množství dobrovolných spolupracovníků, které z technických důvodů nelze jmenovat všechny, avšak bez nichž by naše nebyla realizovatelná. Redakce děkuje všem, kteří se naší práce účastní a podporují ji. Adresa: BOLZANOVA 7, PRAHA 1, tel. 22 19 60 nebo 22 17 26, fax: 22 23 04) konto NTS $: Jan Ruml 34278-180556-021, St. banka československá Pha 2, Václavské náměstí 42, Praha 1 Kčs: Jan Brabec 1238340-018, Čs. státní spořitelna, Vodičkova 9, Praha 1

Transcription: Herrn Rabenschlag! Hiermit erlauben wir uns, Sie zu unserer, am Donnerstag den 23. 3. stattfindenden Auf- führung einzuladen. Einliegend ein Billet für Sie nebst Pro- gramm.   Variété Club   Der Vorstand   22.3.1916 

Transcription: INFORMAČNÍ   SERVIS   č.   33 (Vydává NEZÁVISLÉ TISKOVÉ STŘEDISKO: Michal Blažek, Jan Brabec, Marie Divišová, Zuzana Dienstbierová, Jan Hrabina, Ivan Lamper, Zbyněk Petráček, Tereza Pokorná, Jan Ruml, Jan Slovák, Jaroslav Spurný, Miroslav Šimáček, Petruška Šustrová, Jáchym Topol, Martin Weiss. Středisko vzniklo 18.11 sloučením redakcí REVOLVER REVUE a SPORTU. Během dvou dn ů se k němu přidalo množství dobrovolných spolupracovníků, které z technických důvodů nelze jmenovat všechny, avšak bez nichž by naše nebyla realizovatelná. Redakce děkuje všem, kteří se naší práce účastní a podporují ji. Adresa: BOLZANOVA 7, PRAHA 1, tel. 22 19 60 nebo 22 17 26, fax: 22 23 04) RUMUNSKO ! Ještě jsme se nevzpamatovali z krvavé lázně 17.11.1989 a komunistický režim v jiná evropské zemi připravil další,  hrůznější ukázku své nelidskosti. Jde o krvavý masakr, který se stal v rumunském Temešváru začátkem tohoto týdne. Zahynulo zde dle prvních správ nejméně 500 lidí, a to tak, že byli buď postříleni, nebo přejeti tanky. Je to nepředstavitelné - mnohem hrůznější než v Gruzii, horší to snad bylo jen v Pekngu. Ceasescova hrůzovláda, která nutí lidi (zejména maďarské národnosti) na vesnicích, aby krumpáči bourali své domy, a pak je transportuje do paneláků, kde se v zimě topí 3 denně a je zde jeden záchod pro 50 lidí, hrůzovláda  která organizátory stávek, jež propukly v zoufalství, zčásti postřílí, zčásti odveze neznámo kam a zčásti zavře, hrůzovláda, která vláčí Doinu Corneovou za vlasy po schodech, taková hrůzovláda si nezaslouží nic jeného než naprosté opovržení a naprostou nespolupráci ostatních zemí i všech lidí. To že se nyní v Temešváru střílí do vlastních lidí a najíždějí do nich tanky, je strašné, ale je to tragickým vyvrcholením politiky militantního komunismu, kterou diktátor Ceasescu provádí již přes dvacet let. K fašistické brutalitě tohoto režimu nemůže nikdo zůstat lhostejný. Miroslav Svoboda senior Na včerejší tiskové konferenci odpověděl Václav Havel na otázku, co si myslí, že Československo může udělat v otázce Rumunska takto: Osud Rumunska mě trápí stejně jako mnoho mých přátel, nejen od dnešního dne, kdy tam na ulicích leží možná už tisíc mrtvých, ale mnoho let. Někteří z vás si možná vzpomenou, že před lety (myslím, že je to dva nebo tři roky), kdy jěště vůbec nebylo v Evropě populární mluvit o planýrování rumunských vesnic, to byla Charta 77, která vyzvala k mezinárodnímu dnu solidarity s Rumunskem. Já i mnoho mých přátel jsme upozorňovali na děsivou situaci Rumunska už dávno a myslím, že budeme-li mít na politiku Československa větší vlyv, než jsme mívali v dobách, kdy jsme byli disidenty, budeme moci také víc udělat ve prospěch Rumunů a Maďarů, které převálcovává svými buldozery jakýsi Dracula. Občanské fórum Plzně co nejostřeji odsuzuje nejen temešvárský masakr, ale celou Ceasescovou politiku vůči vlastním lidem. Vyzýváme občany i vlády všech zemí, ke kterým se tato zpráva dostane, aby k témto hrůzám, které se dějí v dnešní Evropě, zaujali jasný a nekompromisní postoj. 19.12.1989, 18.00 (OF Plzeň) S krajním rozhořčením a zděšením jsme vyslechli první zprávy o strašlivém masakru, jehož se dopostili katané diktátora Ceasesca. Tím tiživěji to nanás Čechy a Slováky dolehlo, neboť jsme stáli sami dne 17. listopadu tohoto roku jen na krok před podobným strašlivým zločinem. Nyní se odhalila tvář Ceasescovy tyranské kliky v celé zrůdnosti. Jde o spiknutí proti civilizaci. Již v minulých desetiletích doplatili miliony lidí svým životem v Sovětském svazu a dalších státech střední a východní Evropy na zvůly tyranů. Je úděsné, že něco podobného se děje ještě dnes. Svírá se nám srdce nad utrpením Rumunů a tamních národnostních menšin. Odsuzujeme rozhodně Ceasesca a vládu jeho rodiny. Je nejvyšší čas, aby tito zločinci byli 1

Transcription:   Wildenbruch, der in weiteren Kreisen durch seine historischen Dramen bekannt geworden ist (die Rabensteinerin, die Quitzows), behandelt in der „Haubenlerche" einen modernen Stoff. Durch seine ausdrückliche Stellungnahme zur sozialen Frage reiht es sich in die Klasse der Gesellschaftsdramen ein, deren Aufgabe es ist, die Mängel der heutigen Gesellschaftsordnung zu zeigen, um so  durch eine Kritik der herrschenden Zustände oder auch durch positive Wegweisung zur Lösung der sozialen Frage beizutragen.   August Langenthal, der reiche Fabrikbesitzer, glaubt einen Weg gefunden zu haben, die herrschenen Klassengegensätze zu über- brücken. Nach seiner Ansicht ist die Klasse der Gebildeten und Besitzenden in allen Rücksichten des Kulturfortschrittes und der  innewohnenden Lebenskraft in Degeneration begriffen. Sie hat keine neuen Ziele, also auch kein Streben mehr und will nur noch erhalten. Um sich vor Versumpfung zu bewahren, muss sie neues, frisches Blut ihn ihre Adern einführen. Sie muss erobert werden von Menschen, die noch jung sind, die noch Ziele vor sich haben und die durch starkes Aufwärtsstreben dieser dahinsterbenden Kultur neues Leben einhauchen können. Zu dieser Aufgabe sind nach seiner Meinung die Arbeiter berufen. Es genügt nicht, für den Leib der Armen zu sorgen, dass sie nicht hungern und dursten, nein, ihren Seelen muss man helfen. Diese Aufgabe löst nicht der  Staat, sondern der einzelne Mensch. Freiwillig muss der Vertreter der höheren Klasse zu ihnen hinabsteigen, freiwillig muss er sein Blut mit dem ihrigen vermengen. - Ganz folgerichtig ist es also, wenn „Herr August" beabsichtigt, ein hübsches, lustiges, gesundes Fabrikmädchen zu seiner Frau zu machen. In seinem schwär- merischen Idalismus hält er es für selbstverständlich, dass seine weltbeglückenden Ideen auch auf der anderen Seite Verständnis und Entgegenkommen finden. Er glaubt, man könne die Kluft, die die Klassen trennt, mit einem herzhaften Anlauf überspringen.  Doch dieser Glaube wird ihm zum Verhängnis und die arme Haubenlerche, die er in seiner blinden Güte an sich ketten will, muss durch die ganze Skala von Angst und Qual hinduchgehetzt und endlich dem gewissenlosen Verführer in die Arme getrieben werden. Zum Glück wird sie nicht das Opfer desselben, sondern landet doch zuletzt in den starken Armen ihres wirklichen Geliebten  - eines Arbeiters.   Unser „Herr August" aber bekommt die heilsame Lehre, dass die Verschiedenheit des Denkens und Empfindens doch eine Kluft bildet, die nicht so leicht zu überspringen ist. Er ist auch so klug,  diese Lehre zu beherzigen, ohne seine gütige und hilfreiche Gesinnung gegen seine Arbeiter zu ändern, und wir haben die feste Hoffnung, dass er im eigenen Hause ein Glück finden wird, dem er draussen vergeblich nachgegangen ist.

Description: Der Soldat M. Rabenschlag befand sich seit ca. 1916 im Kriegsgefangenenlager Stobs (Grafschaft Roxburgshire in Schottland) in englischer Kriegsgefangenschaft. In dem Album haben sich zahlreiche seiner Mitgefangenen in den Jahren 1916/17 mit kurzen Eintragungen sowie ihren Heimatadressen handschriftlich verewigt. Das Lager in Stobs wurde 1903 südlich von Hawick errichtet. Bei Kriegsausbruch diente es noch als Lager für heimische Truppen. Zeitweise waren dort bis zu 5000 Soldaten stationiert. Im Oktober 1914 wurde das Lager in ein Kriegsgefangenenlager umgewandelt und 200 Holzbaracken für etwa 6000 Gefangene gebaut. Unter diesen befanden sich auch die überlebenden Besatzungsmitglieder des Kriegsschiffes SMS Blücher. Die Gefangenen wurden zu verschiedenen Arbeiten eingesetzt, u.a. bei Bauarbeiten im Lager, in der Feldarbeit oder beim Bau eines Abwassersystems. Zudem brachten sie ihre eigene Zeitung heraus und entwickelten ein lebendiges Theaterleben. Die letzten Gefangenen wurden Ende 1919 entlassen. || Zahlreiche Informationsblätter zu Theateraufführungen im Kriegsgefangenenlager Stobs in Schottland.

Description: dokument o OF

Description: Europeana 1989 - Opava, 30.11.2013

Description: Mein Großvater mütterlicherseits Max Friedrich Benedict wurde am 18. August 1891 in Zittau geboren und war von Beruf Glasmaler. Am 13. März 1915 wurde er zum Landsturm bei der 3. Kompanie des Armierungs-Bataillons 22 eingezogen. Bei Stellungskämpfen im Oberelsass wurde er am 7. Januar 1917 durch Granatsplitter so schwer verwundet, dass ihm der rechte Oberschenkel im oberen Drittel amputiert werden musste. Im Februar 1917 erfolgte die Entlassung aus dem Militärdienst, nachdem er als kriegsunbrauchbar eingestuft wurde. Nach dem Krieg ging er auf Wanderschaft (Gesellenjahre), u.a. war er in Köln. Er schrieb viel, zeichnete auch und besaß später in Jonsdorf ein Tabakwarengeschäft. Benedict war drei Mal verheiratet. Während des Zweiten Weltkriegs saß er drei Jahre im Gefängnis, weil er in einer Bar beim Trinken Scheiß Führer gesagt hatte. Max Friedrich Benedict starb 1980. || Feldpostkarten und eine Postkarte (aus der Ausbildungszeit beim Militär) von und an Max Friedrich Benedict.

Description:

Description: reflection on transformation Civic Forum to standard political party

Description: Political manifest of Civic Democratic Alliance.

Description: