Pan Antonín Doležálek byl manžel sestřenice mého pradědečka. Deník jsme našli minulý rok ve Velkém Oseku, kde rodina Antonína Doležálka trávila roky během 2. světové války. Pan Doležálek se narodil v roce 1893 v Kvasicích. Po vypuknutí války se dostal na učení do Vídni jako sedlář. Jako voják narukoval v roce 1915, sloužil v Korutanech. Tam byl raněn a odeslán do nemocnice v Klagenfurtu. Poté, co se uzdravil, byl poslán na Bukovinu. Zde byl opět raněn a odvezen do nemocnice v Brně. Poté, co se uzdravil, byl odvelen na italskou frontu k městečku Dobrdo. Upadl do zajetí a pobýval v zajateckém táboře v Padule. Přešel na protirakouskou frontu - stal se z něj italský legionář. Bojoval na Slovensku, dostal se na Podkarpatskou Rus do Miškolce. Jako legionář hlídal v Brně na Špilberku vězně. Roku 1920 byl demobilizován a pak nastoupil ke dráze, kde pracoval 35 let. Vzpomínky byly sepsány na odpočinku v roce 1956 pro dceru Emílii. Poslední záznam je z roku 1963. || Vzpomínky Antonína Doležálka z 1. světové války, věnované dceři Emílii, sepsané v letech 1956 - 1963

Atelierová fotografie jeho a kamaráda Antonína Tomana ze Šlapanic, v pozadí Alpy || Pan Antonín Boleslav, dědeček Antonína Boleslava, který přinesl dokumenty, se vyučil jako soustružník. Sloužil za války jako rakousko-uherský voják v Itálii, narukoval v roce 1915, prošel Alpami, sloužil u horského dělostřelectva, bojoval na Piavě a na Soči. Přežil válku, vrátil se v roce 1918. Od roku 1923 hospodařil jako soukromý zemědělec. Oženil se v roce 1926. Za druhé světové války při bombardování pracoval jako dobrovolný hasič, pomáhal hasit požáry, při náletech se schovávali ve sklepě.

Prastarý otec pochádzal zo zemianskej rodiny v Záturčí. Po vypuknutí svetovej vojny bol s ostatnými príslušníkmi jeho pešieho pluku odvedený na východný front. Pri jednom z útokov bol zajatý ruskými jednotkami. Bol pridelený na údržbu kozáckych stajní. Tam sa údajne zoznámil s Antonínom Zápotockým, ktorý sa v roku 1953 stal prezidentom Československej republiky. Jozef Valko neraz spomínal na odpor, ktorý jeho spolupracovník prechovával nielen k starostlivosti o kone, ale k práci samotnej. Omnoho radšej sedával so známymi a viedol nekonečné monológy o politickej situácii vo svete. Aby kone nemusel neustále napájať, prihodil im vraj do vedra s vodou vždy aj hrudu hnoja. Kone tak špinavú vodu piť odmietali. Len čo kozáci kone osedlali, dehydrované zvieratá uháňali k najbližšiemu potoku. Po čase však dôstojníci na úskoky Antonína Zápotockého prišli a náležite ho potrestali. Pamiatkou na obdobie, ktoré prastarý otec prežil v zajatí, je priložený popolník. Je vyrobený z delostreleckej nábojnice z roku 1916 a nábojov z pušky. Jozef Valko na sklonku vojny využil jedinečnú príležitosť pridať sa k československým légiám. Prekonal zdĺhavú Sibírsku anabázu a loďou, ktorá vyrazila z Vladivostoku, sa spolu s jeho jednotkou preplavili až do západnej Európy. Vojnu prežil bez ujmy na zdraví. || Popolník Fotografia