PH371 Václav Schneiberg - legionář po válce
Kniha Návrat Československých legií kolem světa do vlasti, kterou dostal pan Schneiberg od prezidenta Masaryka
Fotografie vojenského pochodu legionářů po Doudlevecké třídě z 9. VI. roku 1929
Svatební fotografie Václava Schneidera z Plzně, kolem roku 1924
Václav Schneiberg, původním povoláním holič z Plzně, bojoval na východní frontě, kde byl v zajat v boji u Rovna na území dnešní Ukrajiny. V Borčahovce u Kyjeva se přihlásil do legií, kam byl 25. 3. 1916 přijat. Byl zařazen do 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova, se kterým procestoval celé tehdejší Rusko v legionářském vlaku. Podle vyprávění jeho vnučky Naděždy Vavreinové bylo jejich úkolem bránit magistrálu proti rudoarmějcům a také pomáhali místním obyvatelům, což také dokládá jedna z fotografií. Pobyt ve vlaku a jeho zařízení dokládá i jedna jeho dochovaná fotografie. Podle jeho vyprávění pobyl na konci války nějaký čas ve Vladivostoku, kde se nalodili v roce 1921. Cesta domů mu trvala tři roky. Demobilizován byl podle archivních údajů v roce 1920. Více informací na http://legie100.com/krev-legionare/97909/.
Po válce byl osobně přijat u prezidenta Masaryka, od kterého dostal knihu Návrat Československých legií kolem světa do vlasti, a také peněžní odměnu, která podle vyprávění nebyla malá. Z této odměny si pořídil holičskou živnost velmi vysoké úrovně na hlavní třídě v Plzni, naproti kostelu redemptoristů.
CREATOR
Nadežda Vavreinová
DATE
1924 - 1929
LANGUAGE
ces
ITEMS
71
INSTITUTION
Europeana 1914-1918
PROGRESS
METADATA
Discover Similar Stories
PH370 Václav Schneiberg z Plzně - legionář
5 Items
Václav Schneiberg, původním povoláním holič z Plzně, bojoval na východní frontě, kde byl v zajat v boji u Rovna na území dnešní Ukrajiny. V Borčahovce u Kyjeva se přihlásil do legií, kam byl 25. 3. 1916 přijat. Byl zařazen do 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova, se kterým procestoval celé tehdejší Rusko v legionářském vlaku. Podle vyprávění jeho vnučky Naděždy Vavreinové bylo jejich úkolem bránit magistrálu proti rudoarmějcům a také pomáhali místním obyvatelům, což také dokládá jedna z fotografií. Pobyt ve vlaku a jeho zařízení dokládá i jedna jeho dochovaná fotografie. Podle jeho vyprávění pobyl na konci války nějaký čas ve Vladivostoku, kde se nalodili v roce 1921. Cesta domů mu trvala tři roky. Demobilizován byl podle archivních údajů v roce 1920. Více informací na http://legie100.com/krev-legionare/97909/. Po válce byl osobně přijat u prezidenta Masaryka, od kterého dostal knihu 'Návrat Československých legií kolem světa do vlasti', a také peněžní odměnu, která podle vyprávění nebyla malá. Z této odměny si pořídil holičskou živnost velmi vysoké úrovně na hlavní třídě v Plzni, naproti kostelu redemptoristů. || Soubor pěti fotografií z východní fronty z 3. střeleckého pluku: Fotografie zamaskované hlídky v trávě Skupina 4 vojáků v plném nasazení na hlídce Pohled do zařízeného obytného vlaku Skupinová fotografie celé jízdní hlídky - na fotografii je Václav Schneiberg ve střední řade pátý zleva
BM473 Václav Radil | legionář v Rusku
6 Items
Legionářská čepice || Václav Radil, dědeček Stanislava Breie (narozen 11. 11. 1930). Byl příslušníkem ruské legie u 8. čs. střeleckého pluku, u 8. roty. Narodil se v Jitkově a žil tam. Vyučen tkalcem. Ženil se ve 29 letech. Když odešel na frontu, měl už doma dvě malé děti. Byl odveden do rakouské armády, českým vojákům údajně velení nevěřilo. Čeští kluci prý hodně drželi při sobě. V zákopech nepsaná dohoda nestřílet na Rusy, případně střílet do vzduchu. V permské oblasti, 9. 9. 1914, po útoku se schoval pod mrtvé tělo a po setmění utekl a dezertoval. Potkal kozáka na koni, který ho vzal s sebou. Jako válečný zajatec pracoval na nějakém statku, potom na Sibiři v lesích. Potom se dozvěděl o organizaci legií a vstoupil do nich zhruba na podzim 1917. Projížděl po Transibiřské magistrále, po Altaji, kolem Uralského jezera, které vlaky přejížděly přímo po pražcích, které se položily na led. Někde u čínských hranic hlídal magistrálu u řeky Ussuri. Dostal se až do Vladivostoku. Do Československa přijel na jaře 1920. Asi na konci 20. nebo ve 30. letech se živil jako lesník u rodiny Dobřenských. Asi v roce 1934 šel do důchodu. 1935 se přestěhoval do Českého Brodu, kam chodil pan Brei do školy. Za 2. světové války zakopával s dědečkem na zahradě monografii o TGM. Pan Brei ji nechal znovu převázat. Obsahuje pamětní list o službě VR v legiích.
BM016 Václav Radil | legionář v Rusku
4 Items
Monografie o TGM s pamětním listem o službě VR || Václav Radil, dědeček Stanislava Breie (narozen 11. 11. 1930). Byl příslušníkem ruské legie u 8. čs. střeleckého pluku, u 8. roty. Narodil se v Jitkově a žil tam. Vyučen tkalcem. Ženil se ve 29 letech. Když odešel na frontu, měl už doma dvě malé děti. Byl odveden do rakouské armády, českým vojákům údajně velení nevěřilo. Čeští kluci prý hodně drželi při sobě. V zákopech nepsaná dohoda nestřílet na Rusy, případně střílet do vzduchu. V permské oblasti, 9. 9. 1914, po útoku se schoval pod mrtvé tělo a po setmění utekl a dezertoval. Potkal kozáka na koni, který ho vzal s sebou. Jako válečný zajatec pracoval na nějakém statku, potom na Sibiři v lesích. Potom se dozvěděl o organizaci legií a vstoupil do nich zhruba na podzim 1917. Projížděl po Transibiřské magistrále, po Altaji, kolem Uralského jezera, které vlaky přejížděly přímo po pražcích, které se položily na led. Někde u čínských hranic hlídal magistrálu u řeky Ussuri. Dostal se až do Vladivostoku. Do Československa přijel na jaře 1920. Asi na konci 20. nebo ve 30. letech se živil jako lesník u rodiny Dobřenských. Asi v roce 1934 šel do důchodu. 1935 se přestěhoval do Českého Brodu, kam chodil pan Brei do školy. Za 2. světové války zakopával s dědečkem na zahradě monografii o TGM. Pan Brei ji nechal znovu převázat. Obsahuje pamětní list o službě VR v legiích.


