František Maisner, štb. kapitán u dělostřelectva ruských legií, pozůstalost obsahuje soubor fotografií jak z působení legií (Vladivostok), tak i po válce. Dále je v pozůstalosti obsažena legionářská legitimace či článek z novin. František Maisner bojoval s prvním vlnou legionářů již v bitvě u Zborova. Měl pohnutý osud i po 1. světové válce, jejíž velkou část strávil ve Vladivostoku jako mnoho legionářů čekáním na návrat. Krátce po začátku německé okupace za 2. světové války byl jako význačný legionář zatčen (ve skupině např. s Ferdinandem Peroutkou) a strávil zbytek války v koncentračním táboře Buchenwald. Válku přežil a v padesátých letech byl jako vojenský penzista přestěhován do bytu v Krušných horách. || Ruské legii, Vladivostok, soubor fotografií, publicistika,

Soubor fotografií, rakouský povolávací rozkaz z pozůstalosti gen. Roberta Obrátilka. Robert Obrátilek, ruský legionář, na ruskou stranu se dostal jako zajatec. Při přechodu na ruskou stranu s velkou částí svého pluku byl těžce raněn do oka. Před jistou smrtí ho zachránil deník skrze nějž neprošla kulka. Deník se zachoval. Skončil v ruském zajateckém táboře. Později (r. 1916) vstoupil do srbské armády. Podstoupil tvrdé boje u Dobrudže, kde byl znovu raněn. Následně byl odvezen do Oděsy do lazaretu. V březnu 1917 se začlenil do vznikajících legií. Stal se velitelem 2. roty 3. střeleckého pluku. Účastnil se bitvy u Zborova. Zde utrpěl další vážné zranění. (Na podzim se dostal jako velitel praporu 4. střeleckého pluku.) Účastnil se bitev u Bachmače, Penzy, Bezenčuku, Lipjag. Po smrti por. Gayera přebírá velení 4. pluku. Roku 1919 dobrovolně odchází od pluku a je velitelem Irkutska, posléze Charbynu. Do vlasti se vrací lodí Prezident Grant. Po válce vede od r. 1932 výbor MNO. Za 2. světové války se účastní partyzánského odboje (např. skupiny Sázava). Pozůstalost přinesla jeho vnučka. || Soubor fotografií, Robert Obrátilek.

František Machník, vystudoval učitelství čeština-němčina, krátce působil v Heidelbergu. Následně působil v Chrudimi na dívčím lyceu a poté na reálném gymnáziu. Jako dobrovolník byl odveden již roku 1914, 15. 2. 1915 nastoupil vojenskou službu v rakouské armádě, ale po 6-ti dnech byl propuštěn (oficiálním důvodem byla srdeční choroba, hlavní intencí ovšem byly vlastenecké pohnutky) a vrací se do Chrudimi. V červnu 1916 se oženil s Antonií Nonnovou, sestrou Jindřicha Nonna. Seznámili se pravděpodobně v učitelské praxi. Roku 1917 se do manželství narodil syn Jan. Machník po 1. světové válce vstoupil dobrovolně do armády a později se stal známým jako ministr obrany ČSR. Stal se jím v roce 1935, a vydržel jím být prakticky až do krizového roku 1938. Součástí pozůstalosti jsou zejména fotografie rodiny či Machníkova působení v nejvyšších republikových kruzích (viz fotografie s Edvardem Benešem). V období obou totalitních režimů (jak za protektorátu, tak za komunismu) byl perzekvován. || Machník, Antonie Nonnová, ministr obrany, soubor fotografií