Almanach für die k. und k. Kriegsmarine, 1910 - na s. 535, 539 rakouská loď, na které sloužil FT Pohlednice rodičům, 1. 10. 1906 - Die Schiffsjungenschule, Maddalena, Sebenico Pohlednice rodičům - Kaiserin Elisabeth\n Pohlednice lodě z rusko-japonské války 1905/6 Pohlednice rodičům 3. 1. 1907 Pohlednice rodičům 10. 2. 1908 - fotografie chlapců z poddůstonické školy s instruktory Fotografie mužů z poddůstojnické školy, FT v prostřední řadě vpravo, se třemi hvězdičkami na klopách Fotografie skupiny vojáků zřejmě z roku 1918, po vzniku čs. armády - uprostřed pětice námořníků, po stranách Sokolové || František Tuháček (narozen 7. 10. 1930) přinesl materiály svého tatínka, Františka Tuháčka (1890 - 1969), který pocházel z pražského Žižkova (Karlová 20). V šestnácti letech šel k námořnictvu. Byla k tomu potřeba lékařská prohlídka a podpis tatínka, protože FT nebyl plnoletý. Šel na poddůstojnickou školu Die Schiffsjungenschule (Maddalena, Sebenico, zřejmě území dnešní Itálie). Byl plavčíkem na řadové lodi Schwarzenberg, pobřeží dnešního Chorvatska. Domovský přístav byla Pula. Používali i přístav Šibenik. Další z lodí, na které sloužil, byl křižník Kaiserin Elisabeth. Pohlednice s jejím zobrazením byla poslána ze Šibeniku. Ještě před válkou navštívil Čínu, kde pluli po řece Jang-c'-tiang. Nevzali lodivoda a najeli na mělčinu. Na lodi Sankt Georg, další z lodí, velel admirál Bořivoj Radon, český vlastenec. Český námořník Tomáš Nitka půjčoval námořníkům českou literaturu, četli tam Jiráska. Později byl Radon pověřen založit námořní letectvo. Na každé lodi mohlo sloužit přes tisíc lidí. FT byl zřejmě dva až tři roky ve škole, pak sloužil v Chorvatsku až do roku 1918. Za války byl dále v Chorvatsku. Kromě lodí výše zmíněných přibyly další čtyři lodě: Sant István, Viribus Unitis, Tegethof a Princ Evžen. Údajně se nechal vyfotit se srbskými důstojníky, což se nelíbilo jeho nadřízeným. Za to ho za války přeložili. Nevzali mu ale šarži, ale poslali ho do Vídně, kde učil mladé aspiranty a jezdil s nimi na výlety do Alp. Takže měl podle svých slov klidnou vojnu. Navrátivší vojáci se hned v roce 1918 zařadili do vznikající čs. armády. FT měl v Praze na starosti hlídat místodržitele, kterého potom poslali vlakem do Rakouska. V roce 1918 šel na Slovensko bojovat proti Maďarům, tam byl asi do roku 1920. Vrátil se zpět do Prahy a převzal otcův obchod. Vozil mléko, které jeho tatínek tradičně s koňmi rozvážel. Poznal takhle svou budoucí manželku, která byla panskou. Kolem roku 1948 pak o obchod přišel. Pracoval ještě jako skladník v mléčném baru. FT se ve 20. a ve 30. letech pravidelně každou sobotu scházel s bývalými námořníky. Jeden z nich i sepsal příběhy, které zažili. FT na námořnické období rád vzpomínal. Jednou prohlásil, že se nikdy v životě neměl tak dobře. Mívali hodně vína, které bylo v Chorvatsku dobře dostupné. Vydávali časopis Moře Slovanům. Evidenci a informace o skupině námořníků vedl Nitka. Pan Tuháček byl profesí lesní inženýr, ale tatínek mu evidentně předal velkou lásku k námořnictvu a vojenství. Má hodně znalostí a sbírá např. šavle. Šavle tatínka, kterou musel nosit a na které byla hlava Neptuna, se však ztratila. Učil doma třeba námořnické uzle. O jeho historii se hodně zajímal i bratr pana Tuháčka. FT měl doma pušku z vojny, schovanou až do druhé světové války, kdy ji použil během květnového povstání. Pan Tuháček zná taky hodně vyprávění od své babičky, maminky tatínka. Bratr Františka, Bořivoj, také shromažďoval hodně informací o tatínkovi.

Rodinne pohlednice panu Vaclavu Bartuskovi na frontu od sourozencu. || || Women || Remembrance

Fotografie Václava Vitoně v uniformě s popiskou ve válce, pořízená před odchodem na frontu || Dědeček Vladislava Šímy, Václav Vitoň (1888 - 1955), narukoval v roce 1914 v Českých Budějovicích do rakousko-uherské armády. Bydlel v Mladém - dříve samostatná vesnice. Krátce před válkou se oženil, s manželkou Marií.se jim před válkou narodilo jedno dítě, strýc pana Šímy. Celkem měli čtyři děti. Maminka pana Šímy se narodila 1916. Narukoval k dělostřelcům a byl poslán na italskou frontu. V roce 1916 byl držen ve vazbě kvůli zanedbání strážní služby u zásobárny potravin. Čekal ho válečný soud a hrozil mu trest smrti. V témže roce dezertoval. Z Itálie se koncem roku 1916 vrátil domů, kde ho manželka do konce války skrývala v seníku. Četníci byli Češi, tušili, že se skrývá doma a tiše to tolerovali. Zhruba jednou za čtrnáct dní prohlíželi dům, velmi opatrně píchali bajonety do sena, kde se skrýval. Babička vyprávěla, že se četníci chovali velmi slušně. Na malé vesnici asi musel každý vědět, že je tam Václav Vitoň schovaný. Vladislav Šíma zná tuto historii od prarodičů. Rodiče pana Šímy odešli na začátku 50. let z Českých Budějovic do Prahy. Václav Vitoň pracoval po 1. světové válce u sedláka, ve 2. světové válce byl v odboji, schovával se na hřbitově v Mladém v nějakém hrobě. Několik jeho kamarádů skončilo v koncentračním táboře. 1946 byl v Českém národním výboru. V roce 1953 vystoupil ze strany, musel se stát hrobníkem, kterým byl do konce života. Pan Šíma vzpomíná, jak si jako dítě hrál s kamarády na hřbitově.