Pohled, portrétní fotografie - 19. 6. 1921 Přihláška o návratu - propuštění 1. 12. 1921 Dovolenka 2. 9. 1921 Čáslav Žádost o akcii z Legiobanky 9. 11. 1921 Portrétní fotografie Otýlie Kolářové || Dědeček paní Markové, Jan Bulíček/Buliček, prošel jako legionář ruskou frontu. Svobodný, odveden, vyučený krejčí. S druhým pěším plukem prošel Transsibiřskou magistrálu. Vrátil se v pořádku, o zraněních nevíme. 10. 7. 1917 v čs. armádě. Při shromáždění ve Vladivostoku dostali vojáci nové uniformy, tzv. návratovky. Před odjezdem poslal domů sestře portrétní fotografii. Po válce několik měsíců bez zaměstnání, prodal akcie Legiobanky, urgoval jejich vyplacení. Domů se vrátil na podzim 1921. V květnu 1922 se oženil s Otýlií Kolářovou (narozena 26. 4. 1888). Ta sloužila na zámečku v Kolodějích, kde se potkala se svým budoucím manželem. Začal pracovat jako hajný v Březí u Prahy, kde se jim narodila dcera Vlasta (narozena 4. 1. 1923), maminka paní Markové. Místo myslivce mu nabídli Lichtenštejnové. Až v roce 1929, když měla jít dcera do školy, byl přeložen (Snovídky u Bučovic). Zemřel už 1931 na následky fyzického vyčerpání z války. Vdova se znovu provdala, krátký sňatek. Vrátila se do svého rodiště, kde se dožila 67 let.

Rusko, Polovina || || Remembrance || Prisoners of War || Medical || Obnovený pomník - Rusko Polovina || || Medical || Remembrance || Obnovený pomník - Rusko, Polovina || Prisoners of War

Legionářská čepice || Václav Radil, dědeček Stanislava Breie (narozen 11. 11. 1930). Byl příslušníkem ruské legie u 8. čs. střeleckého pluku, u 8. roty. Narodil se v Jitkově a žil tam. Vyučen tkalcem. Ženil se ve 29 letech. Když odešel na frontu, měl už doma dvě malé děti. Byl odveden do rakouské armády, českým vojákům údajně velení nevěřilo. Čeští kluci prý hodně drželi při sobě. V zákopech nepsaná dohoda nestřílet na Rusy, případně střílet do vzduchu. V permské oblasti, 9. 9. 1914, po útoku se schoval pod mrtvé tělo a po setmění utekl a dezertoval. Potkal kozáka na koni, který ho vzal s sebou. Jako válečný zajatec pracoval na nějakém statku, potom na Sibiři v lesích. Potom se dozvěděl o organizaci legií a vstoupil do nich zhruba na podzim 1917. Projížděl po Transibiřské magistrále, po Altaji, kolem Uralského jezera, které vlaky přejížděly přímo po pražcích, které se položily na led. Někde u čínských hranic hlídal magistrálu u řeky Ussuri. Dostal se až do Vladivostoku. Do Československa přijel na jaře 1920. Asi na konci 20. nebo ve 30. letech se živil jako lesník u rodiny Dobřenských. Asi v roce 1934 šel do důchodu. 1935 se přestěhoval do Českého Brodu, kam chodil pan Brei do školy. Za 2. světové války zakopával s dědečkem na zahradě monografii o TGM. Pan Brei ji nechal znovu převázat. Obsahuje pamětní list o službě VR v legiích.