PH070 Pozůstalost Roberta Dandy
Korespondence a fotografie
Robert Danda pocházel z Kostelce nad Orlicí, narukoval v roce 1915, byl jednoroční dobrovolník u praporu polních myslivců č. 2. Dne 7. 8. 1916 byl zajat a následně vstoupil do čs. legií (registra 16. 4. 1918) a byl zařazen do 32. střeleckého pluku na italské frontě, posléze byl byl přeřazen do 35. pluku a končil jako poručík. Po zajetí ho rodiče začali hledat přes Červený kříž a byli úspěšní, se synem si dopisovali přes Červený kříž. Po konci války byl ještě poslán do bojů na Slovensku proti Maďarům. Demobilizován byl v roce 1920. Byl hudebně nadaný a za války se naučil italsky, po válce posůbil jako úředník berní správy v Ústí nad Orlicí, v Děčíně a po okupaci v Kolíně.
CONTRIBUTOR
Jitka Cihlářová
DATE
1915 - 1920
LANGUAGE
ces
ITEMS
271
INSTITUTION
Europeana 1914-1918
PROGRESS
METADATA
Discover Similar Stories
PH347 Pozůstalost Bedřicha Ryanta
203 Items
Korespondence a fotografie Bedřicha Ryanta. || Korespondence a fotografie Bedřicha Ryanta. Jméno dostal po knížeti Schwarzenbergovi stejně jako jeho sourozenci. Za války sloužil u dělostřelectva u pluku polních houfnic č. 8 v Haliči. V roce 1919 se účastnil konfliktu s polskou armádou o Těšínsko. Po první světové válce působil v československé armádě, řídil kurz pozemní obrany proti letadlům a poté sloužil u Dělostřeleckého pluku č. 151. Jeho pohřeb v roce 1939 byl posledním vojenským pohřbem před okupací.
PH056 Deník gen. Roberta Obrátilka
40 Items
Válečný deník, Robert Obrátilek. || Robert Obrátilek, ruský legionář, na ruskou stranu se dostal jako zajatec. Při přechodu na ruskou stranu s velkou částí svého pluku byl těžce raněn do oka. Před jistou smrtí ho zachránil deník skrze nějž neprošla kulka. Deník se zachoval. Skončil v ruském zajateckém táboře. Později (r. 1916) vstoupil do srbské armády. Podstoupil tvrdé boje u Dobrudže, kde byl znovu raněn. Následně byl odvezen do Oděsy do lazaretu. V březnu 1917 se začlenil do vznikajících legií. Stal se velitelem 2. roty 3. střeleckého pluku. Účastnil se bitvy u Zborova. Zde utrpěl další vážné zranění. (Na podzim se dostal jako velitel praporu 4. střeleckého pluku.) Účastnil se bitev u Bachmače, Penzy, Bezenčuku, Lipjag. Po smrti por. Gayera přebírá velení 4. pluku. Roku 1919 dobrovolně odchází od pluku a je velitelem Irkutska, posléze Charbynu. Do vlasti se vrací lodí Prezident Grant. Po válce vede od r. 1932 výbor MNO. Za 2. světové války se účastní partyzánského odboje (např. skupiny Sázava).