Rusko, Polovina || || Remembrance || Prisoners of War || Medical || Obnovený pomník - Rusko Polovina || || Medical || Remembrance || Obnovený pomník - Rusko, Polovina || Prisoners of War

Legionářská čepice || Václav Radil, dědeček Stanislava Breie (narozen 11. 11. 1930). Byl příslušníkem ruské legie u 8. čs. střeleckého pluku, u 8. roty. Narodil se v Jitkově a žil tam. Vyučen tkalcem. Ženil se ve 29 letech. Když odešel na frontu, měl už doma dvě malé děti. Byl odveden do rakouské armády, českým vojákům údajně velení nevěřilo. Čeští kluci prý hodně drželi při sobě. V zákopech nepsaná dohoda nestřílet na Rusy, případně střílet do vzduchu. V permské oblasti, 9. 9. 1914, po útoku se schoval pod mrtvé tělo a po setmění utekl a dezertoval. Potkal kozáka na koni, který ho vzal s sebou. Jako válečný zajatec pracoval na nějakém statku, potom na Sibiři v lesích. Potom se dozvěděl o organizaci legií a vstoupil do nich zhruba na podzim 1917. Projížděl po Transibiřské magistrále, po Altaji, kolem Uralského jezera, které vlaky přejížděly přímo po pražcích, které se položily na led. Někde u čínských hranic hlídal magistrálu u řeky Ussuri. Dostal se až do Vladivostoku. Do Československa přijel na jaře 1920. Asi na konci 20. nebo ve 30. letech se živil jako lesník u rodiny Dobřenských. Asi v roce 1934 šel do důchodu. 1935 se přestěhoval do Českého Brodu, kam chodil pan Brei do školy. Za 2. světové války zakopával s dědečkem na zahradě monografii o TGM. Pan Brei ji nechal znovu převázat. Obsahuje pamětní list o službě VR v legiích.

Monografie o TGM s pamětním listem o službě VR || Václav Radil, dědeček Stanislava Breie (narozen 11. 11. 1930). Byl příslušníkem ruské legie u 8. čs. střeleckého pluku, u 8. roty. Narodil se v Jitkově a žil tam. Vyučen tkalcem. Ženil se ve 29 letech. Když odešel na frontu, měl už doma dvě malé děti. Byl odveden do rakouské armády, českým vojákům údajně velení nevěřilo. Čeští kluci prý hodně drželi při sobě. V zákopech nepsaná dohoda nestřílet na Rusy, případně střílet do vzduchu. V permské oblasti, 9. 9. 1914, po útoku se schoval pod mrtvé tělo a po setmění utekl a dezertoval. Potkal kozáka na koni, který ho vzal s sebou. Jako válečný zajatec pracoval na nějakém statku, potom na Sibiři v lesích. Potom se dozvěděl o organizaci legií a vstoupil do nich zhruba na podzim 1917. Projížděl po Transibiřské magistrále, po Altaji, kolem Uralského jezera, které vlaky přejížděly přímo po pražcích, které se položily na led. Někde u čínských hranic hlídal magistrálu u řeky Ussuri. Dostal se až do Vladivostoku. Do Československa přijel na jaře 1920. Asi na konci 20. nebo ve 30. letech se živil jako lesník u rodiny Dobřenských. Asi v roce 1934 šel do důchodu. 1935 se přestěhoval do Českého Brodu, kam chodil pan Brei do školy. Za 2. světové války zakopával s dědečkem na zahradě monografii o TGM. Pan Brei ji nechal znovu převázat. Obsahuje pamětní list o službě VR v legiích.